Velmi zajímavý příběh tuto sezonu píše Štěpán Vyskočil. Třiadvacetiletý florbalista působí v nově vzniklém týmu s názvem FBK Rančířov, jenž si společně s kamarády před startem aktuálního ročníku založili. Rančířov zatím svou Ligou Vysočiny projíždí jako nůž máslem a k jeho tahounům patří právě Vyskočil, který ovšem střídá pozici hráče v poli a brankáře. Ve třech odehraných duelech se mu navíc povedlo získat parádních osmnáct bodů (9+9) a ovládl první kolo nového projektu s názvem KFCient, který každý měsíc odměňuje nejužitečnější jedince svých celků napříč všemi amatérskými soutěžemi.
Štěpáne, co říkáte na průběh aktuální sezony? S Rančířovem se vám zatím podařilo ovládnout všechna utkání a po zásluze kralujete Lize Vysočiny.
Samozřejmě panuje velká spokojenost. I když je pravda, že jsme podobný průběh soutěže očekávali. Většina hráčů včetně mě totiž ještě minulou sezonu hrála Divizi za Jihlavu. Nutno ale říct, že nás několik zápasů příjemně překvapilo. Žádný soupeř nic nevypustí a žádné body nejsou zadarmo. Co se týče technické stránky, tak je jasné, že není na kdovíjaké úrovni, což však kompenzuje právě bojovnost.
Převážnou část kariéry jste strávil mezi třemi tyčemi, několik ročníků jste chytal v Divizi. Nyní vás však můžeme spatřit i s florbalkou v ruce. V probíhající sezoně jste zatím odehráli šest klání, ve třech z nich jste hrál v poli a ve stejném počtu případů jste naopak strážil brankoviště.
Už v mládežnicích kategoriích jsem se snažil jak hrát, tak i chytat. Vždy mě bavilo obojí, tak jsem si řekl, že to zkusím. Nyní se navíc v Rančířově naskytla ideální příležitost. Spoluhráč, který strávil celou kariéru jen v poli, se rozhodl, že by si to chtěl zkusit v bráně, a tak jsme se domluvili, že se budeme střídat. Mám rád vyváženost a považuji se za takového hybrida, takže mi nic nedělá problém.
Jak obě role zvládáte kombinovat? A Čím si vysvětlujete, že jste za tři duely zaznamenal neuvěřitelných osmnáct kanadských bodů (9+9)?
Žádným velkým problémem to rozhodně není, ba naopak. Například na tréninku ve většině případů chytám, jelikož nemáme tolik gólmanů. Florbalku tedy beru do ruky výhradně jen v zápasech, což zdaleka ideální není, ale zatím se to, jak je vidno, vyplácí. Ta čísla doteď nechápu, připisuji to jen velkému štěstí. Vše, čeho jsem se dotkl, prostě nějakým záhadným způsobem skončilo v síti (úsměv).
Co vás baví přeci jen trochu víc?
Moje číslo jedna je stále pozice gólmana. Více času jsem strávil mezi třemi tyčemi a branka mi jednoduše přirostla k srdci.
V jednom družstvu s vámi působí i váš bratr Ondřej. Jak si pochvalujete spolupráci s ním?
S bráchou kromě asi dvousezonní pauzy, kdy odešel do Českých Budějovic, hrajeme odmalička spolu. Jsem za to velmi rád a neberu to jako samozřejmost. Párkrát se nám pak i povedlo, že jsme jeden druhému na gól asistovali, což vždy udělá velkou radost.
V září se vám podařilo zvítězit v premiérovém kole KFCientu. Radovat jste se mohl z poukazu na 500 Kč od řetězce KFC. Jak jste si výhru užil? Vyrazili jste s týmem na florbalové menu?
Výhru si pořád schovávám poctivě doma a věřím, že se nám s kluky podaří ještě něco přidat. Bylo by hezké ji využít na nějaké ukončení sezony, které bychom si užili všichni dohromady jako jeden tým. Přeci jen bez spoluhráčů by se mi nikdy vyhrát nepodařilo a tolik bodů bych bez nich v životě nezaznamenal. Samotný triumf mě velice překvapil. O KFCientu jsem do úvodních zápasů sezony vůbec nevěděl a poprvé s ním přišli právě až kluci. Dělali jsme si z toho trochu legraci a když pak byla zveřejněna vyhodnocená tabulka s pořadím za září, nějak jsem tomu nemohl uvěřit.
Působíte v týmu FBK Rančířov, pro který nyní jde o jeho historicky první sezonu. Popište nám, jak klub vznikl a jakými ambicemi disponuje.
Během působení v Jihlavě jsem ještě společně s několika kluky cítil, že mě už florbal nenaplňuje tak, jako kdysi a chce to nějakou změnu. Z hecu jsme si řekli, že bychom mohli založit vlastní klub. Nakonec se to opravdu ujalo a vznikl spolek s názvem FBK Rančířov. V této premiérové sezoně jsme si vytyčili cíl postoupit, k čemuž máme nakročeno, i když ještě je dost střetnutí před námi. Co se týče budoucnosti, tak konkrétní ambice nemáme. Chceme především v klidu dohrát sezonu a pořádně zjistit, co všechno vlastnit mančaft vlastně obnáší. Na to nesmíme zapomenout. Určitě bychom se nebránili například vzniku mládežnických týmů, ale to je pořád ještě daleko.
Na hřišti vás mimo jiné můžeme vídat také s píšťalkou v ruce. Figurujete dokonce na listině pro celostátní soutěže. Jak je na tom vaše rozhodcovská kariéra?
Pískání se věnuji víc a víc. Snažíme se společně s kolegou neustále posouvat a jednou z odměn se stalo zařazení na celostátní listinu. Společně jsme si vysnili, že bychom se jednou rádi dostali s píšťalkou třeba až do nejvyšší soutěže. Bohužel ale teď kolega laboruje se zraněním, a já tak různě pendluji a vyplňuji prostor, kde se dá.
Jaké máte cíle do budoucna? Lákal by vás třeba opět návrat do vyšší soutěže?
Přiznám se, že už nějaké velké hráčské cíle nemám. Spíše se překlenuly právě do zmiňovaných rozhodcovských. Na druhou stranu by bylo fajn si s Rančířovem zkusit působení ve vyšší lize, takže věřím v postup.
Co Štěpán Vyskočil a volný čas? Máte i jiné koníčky mimo florbal?
Studuji na Fakultě sportovních studií v Brně, takže se celý můj život točí primárně kolem sportu. Rád si vyzkouším i jiné aktivity jako například malou kopanou, jež je u nás v Rančířově na poměrně dobré úrovni. Když si chci odpočinout, tak různá sportovní utkání sleduji v televizi.
